Na lidech se mi líbí, jak jsou rozmanití a krásní, stejně jako příroda sama. Problém dnešní doby je, že se na jednu stranu pousmíváme časům dřívějším, kdy bylo vrcholem obnažené lýtko ženy, ale současně přihlížíme neustále se zvyšující cenzuře a to i tam, kde alespoň podle mě nedává smysl. Na jednu stranu se kdykoliv a kdekoliv můžeme dívat na vraždění, týrání, šikanování a na druhou stranu je cenzurováno umění matky přírody ve formě nejpřirozenější. A jaký je výsledek. Člověk je při svém dospívání přesvědčován, že nahota je nějaké tabu a v okamžiku, kdy se o ni začne zajímat, a on se vždy začne zajímat, přijde rovnou k „filmům pro dospělé“. Na ty se občas asi podívá každý, ale určitě nám neukazují nic o realitě. Tím přichází o ten pohled, kdy by měl hledat nejen prvoplánové vzrušení, ale krásu, přitažlivost, vášeň, úctu a respekt k intimitě samotné.
A proč jsem si dovolil takovouto úvahu zrovna u těchto fotek? Bývali časy, kdy bych i já něco takového bral, jako už něco vulgárního. Čím více však poznávám lidi a bavím se s nimi i o jejich zájmech, vkusu a touhách, zjišťuji že každý má svoji přirozenost trochu někde jinde. A to ne jen člověk od člověka, ale čas od času. Na tom není nic špatného a proto by se to nemělo považovat za nějaké tabu.